League of Legends CZ/SK Wiki
Register
Advertisement
Šampión Příběh Taktika Galerie


Krátký příběh[]

„Mysl je skvělá věc, když ji trháš na cucky.“

Sadistický a vychytralý Thresh je nelítostný duch, který si zakládá na svém umění mučit smrtelníky a zlomit je svou pomalou, bolestivě krutou vynalézavostí. Jeho oběti trpí i po smrti, neboť Thresh jejich duším působí agonii, když je uvězní ve své lucerně, ve které je mučí navěky.

Příběh[]

Související příběhy:

V době, na kterou historie už téměř zapomněla, býval muž, který měl být později známý jako Thresh, členem řádu, jenž se věnoval shromažďování a ochraně vědění. Mistři tohoto řádu mu zadali úkol strážit tajnou podzemní skrýš plnou nebezpečných a zkažených magických artefaktů. Thresh měl neuvěřitelně silnou vůli a byl důsledný, díky které se na takovou práci dobře hodil.

Skrýš, kterou Thresh strážil, byla pohřbena hluboko pod citadelou uprostřed souostroví a chráněna runovými pečetěmi, magickými zámky a silnými totemy. Thresh v přítomnosti temných kouzel trávil tolik času, až to na něj začalo mít vliv, neboť magie vypátrala jeho vrozenou zlomyslnost. Celé roky tyto relikvie tyly z jeho nejistot, sužovaly ho jeho největšími obavami a krmily se jeho hořkostí.

Threshova zášť se prodrala na povrch v podobě bezúčelných krutostí, ve kterých vynikalo jeho nadání využívat slabiny. Pomalu trhal stránky živé knihy, a když byla téměř prázdná, opět je sešil. Škrábal sklo zrcadla, do kterého byla zakleta paměť prastarého mága, až se stalo neprůhledným a muž uvnitř byl lapen v temnotě - a pak jej zase vyčistil, aby to mohl provést znovu. Stejně jako tajemství touží být prozrazeno, kouzlo nechce nic jiného než být sesláno, a Thresh mu to každý den upíral. Začal recitovat zaříkávání, pak nechal slova viset na jazyku a zastavil se těsně před poslední slabikou.

Naučil se naprosto dokonale skrývat veškeré důkazy své krutosti, aby nikdo z řádu nenabyl podezření, že je snad někým jiným než ukázněným strážcem. Skrýš se tak rozrostla, že se v jejím obsahu nevyznal nikdo tak dobře jako Thresh, a slabší artefakty sešly z mysli řádu stejně jako samotný Thresh.

Nelíbilo se mu, že své pečlivé úsilí musel skrývat. Vše pod jeho dohledem bylo zlé či nějak pokažené - proč by neměl smět dělat si, co se mu zamane?

Skrýš obsahovala spoustu zvláštních magických artefaktů, ale žádné lidi, až jednoho dne byl do zatopených katakomb zavlečen muž v řetězech. Byl to čaroděj, který své tělo nabil ryzí magií, díky čemuž získal schopnost obnovovat si vlastní tělo nehledě na to, jak závažné zranění utrpěl.

Thresh byl z tohoto svého nového chráněnce unesen - bytost, která cítila plnou škálu lidského utrpení, ale která nezahyne. To byla hračka, kterou mohl mučit celé roky. Začal čarodějníkovu kůži pečlivě hákem oddělovat od jeho těla, pak ho bičoval jeho vlastními řetězy a sekal do otevřené rány, dokud se nezacelila. Přivykl si nosit tyto řetězy na sobě, když obcházel svou skrýš, a těšil se z čarodějova strachu, který cítil, kdykoliv zaslechl, jak se táhle a zdlouhavě blíží.

Jelikož skrýš skýtala bezpočet mučicích hraček, Thresh se řádu nad sebou vzdálil ještě víc. Začal si jídlo nosit do své podzemní komnaty osvícené pouze jedinou lucernou a málokdy z katakomb vůbec vycházel. Jeho pleť z nedostatku slunečního svitu nabyla sinalé barvy a líce se mu propadly. Členové řádu se mu vyhýbali, a když řád začala sužovat série záhadných zmizení, nikoho nenapadlo prozkoumat Threshovo doupě.

Když udeřilo neštěstí zvané Zničení, magické tlakové vlny si vyžádaly životy všech, kteří žili na ostrovech, a přeměnily je do stavu nesmrti. Zatímco ostatní křičeli bolestí, Thresh si zkázu užíval. Z této katastrofy se vynořil jako přízračná ohavnost, ale na rozdíl od ostatních, kteří přešli do stínového světa, Thresh svou osobnost neztratil. Jeho záliba v krutém mučení a schopnost odhalit slabiny se spíše ještě zesílily.

Vyžíval se v příležitosti pokračovat ve své krutosti, aniž by se musel bát odvety, a hranice smrtelnosti už ho neomezovaly. Coby přízrak mohl Thresh donekonečna mučit živé i mrtvé a těšil se z jejich zoufalství, než jim sebral duši, kterou pak čekala věčnost plná utrpení.

Thresh si nyní vyhledává zvláštní oběti: ty nejchytřejší a nejodolnější a ty s nejsilnější vůlí. Jeho největší radost pochází z mučení svých obětí, dokud neztratí i poslední záchvěv naděje, načež spatří nevyhnutelný hák jeho řetězů.

Nad poli se neslo příšerné řinčení kovových řetězů. Venku nebylo pro nepřirozenou mlhu téměř vidět měsíc ani hvězdy a běžný šum hmyzu zcela ustal.

Thresh se blížil k rozpadlé boudě. Pozvedl svou lucernu - ne aby viděl na své okolí, ale aby se podíval dovnitř. Vnitřek lucerny připomínal hvězdnou noční oblohu s tisíci drobnými, zeleně zářícími body. Zuřivě bzučely, jako by se snažily před Threshovým zrakem utéct. Ústa se mu zkřivila v ohyzdném šklebu a jeho zuby se z té záře leskly. Každé z těch světýlek pro něj bylo vzácné.

Za dveřmi zasténal muž. Thresh cítil jeho bolest. Přitahovala ho. Znal mužovo utrpení jako svého starého přítele.

Thresh se onomu muži zjevil jen jednou, před desetiletími, ale od té doby tomu muži přízrak vzal všechny, které měl kdy rád: od oblíbeného koně přes matku po bratra a nedávno i sluhu, který se stal jeho blízkým důvěrníkem. Přízrak nepředstíral přirozená úmrtí; chtěl, aby muž věděl, co každou z jeho ztrát zapříčinilo.

Duch prošel dveřmi škrábaje řetězy, které táhl za sebou. Zdi byly navlhlé a zašedlé letitou špínou. Muž vypadal ještě hůř: vlasy měl dlouhé a slepené, kůži měl plnou rozdrásaných strupů. Na sobě měl něco, co kdysi bývalo pěknými sametovými šaty, ale co nyní nebylo ničím víc než roztrhanými hadry.

Muž se před náhlou zelenou září přikrčil a přikryl si oči. Prudce sebou otřásl a odplazil se do rohu.

„Prosím. Prosím, jen ty ne,“ zašeptal.

„Před dávným časem jsem si tě zamluvil.“ Threshův hlas zakrákoral, jako by nemluvil celá staletí. „Je čas přidat si tě do sbírky...“

„Umírám,“ řekl muž, jehož hlas byl sotva slyšitelný. „Pokud jsi mě přišel zabít, měl by sis pospíšit.“ Pokusil se na Threshe podívat zpříma.

Thresh roztáhl ústa. „Po tvé smrti netoužím.“

Mírně pootevřel skleněná dvířka své lucerny. Zevnitř se ozývaly podivné zvuky - kakofonie výkřiků.

Muž na to nijak nereagoval - alespoň ne hned. Z lucerny se vyrojilo tolik výkřiků, že se spojily v jeden, který byl ostrý jako skleněný střep. Ale když poznal hlasy, které z Threshovy lucerny uslyšel, oči se mu rozšířily hrůzou. Uslyšel svou matku, svého bratra, svého přítele a nakonec i zvuk, kterého se děsil nejvíc: jeho děti, které křičely, jako by je někdo upaloval zaživa.

„Co jsi to provedl?“ vykřikl. Zašmátral kolem sebe po něčem, co by mohl hodit - zlomená židle - a vší silou ji hodil po Threshovi. Ta přízrakem nevinně proletěla a Thresh se nevesele zasmál.

Muž se na Threshe vrhl, oči mu divoce zuřily. Duchovy zahnuté řetězy s sebou švihly jako útočící hadi. Ostnaté háky udeřily smrtelníka do hrudi, rozdrtily mu žebra a probodly srdce. Muž padl na kolena, tvář měl zkroucenou v lahodné agonii.

„Opustil jsem je, abych je zachránil,“ zakřičel muž. Z úst se mu řinula krev.

Thresh pevně sevřel své řetězy. Na okamžik se muž nehýbal. Pak započalo trhání. S nesmírnou bolestí byl rván sám od sebe, jako když se trhá drsně tkaná látka. Tělo se mu zmítalo v divokých křečích a na stěny kolem cákala krev.

„A teď začneme,“ řekl Thresh. Odtáhl zajatou duši, která od konce řetězu jasně pulzovala, a uvěznil ji ve své lucerně. Když Thresh odešel, mužova dutá mrtvola padla na podlahu.

Thresh následoval kroutící se černou mlhu ven z chalupy a svou zářící lucernu držel vysoko ve vzduchu. Teprve až když byl Thresh pryč a mlha se rozplynula, se hmyz vrátil ke svému nočnímu chorálu a hvězdy opět zaplnily oblohu.

Thresh je zvrácený smrťák jehož hladové řetězy polapí duši všeho živého. Vteřinové zaváhání při pohledu na jeho strašidelný obličej a už není útěku. Své oběti nechává prázdné, jejich duše jsou odpoutány z jejich těl a uvězněni v bledě zeleném světle jeho lucerny. Chain Warden se vyžívá v mučení svých obětí, před i po jejich smrti. Jeho primární úkol není nikdy splněn a tak brázdí krajinu a hledá nové duše, které by mohl ukořistit

Thresh je velice opatrný při výběru cesty napříč Valoranem. Své oběti si vybírá velice důkladně a každé své oběti věnuje maximální pozornost a úsilí. Oddělí je od jejich okolí a pomalu si s nimi hraje, až je nakonec úplně zbaví jejich příčetnosti za pomocí jeho zvráceného humoru. Jakmile Tresh najde zaujetí v nějaké duši, nedá si pokoj, dokud tu duši nezíská. Po té co získá jejich duše, odtáhne své oběti zpět do Shadow Isles kde je čeká nepředstavitelnéné utrpení. Toto je jeho jediný účel.

Jen málo z Chain Wardenovo minulosti je známé a mnoho detailů žije pouze v pohádkách u táboráku. Všechny vyprávějí o sadistickém žalářníkovi z dávných dob, který se vyžíval v mučení svých obětí. Trpělivý a brutální, používal četné metody na zlomení vůle svých obětí, ještě předtím než jejich tělo podlehlo jeho hrozivému vzhledu. Okovy, kterými prováděl svoje představení teroru. Jejich pronikavé skřípání značilo jeho strašidelný příchod a slibovalo nepředstavitelnou bolest těm, které se rozhodl navštívit. Dlouhá léta zůstala jeho vláda teroru bez odporu, to se však změnilo v den velkého povstání, kdy uprchlo mnoho vězňů z jeho vězení. Svrhly ho a, bez jakéhokoliv obřadu či lítosti ho oběsily na jeho vlastních řetězech. Tak začal život neživot strašného přízraku známého jako Thresh, nebo alespoň tak praví legendy.

Thresh nyní brázdí krajinu, zanechávajíc za sebou nic než hrůzu a zoufalství. Nicméně důvod jeho temných machinací zůstává i nadále nejasný a skromné duše obyčejných můžu, jsou nedostatečné. Hledá silné duše. Teprve tehdy, když zlomil vůli těch nejodolnějších válečníků, jaké může Valoran nabídnout byl skutečně uspokojen.

"Existuje jen pár věcí, které jsou tak uspokojující jako odebírání rozumu, kousek po kousku.“
―Thresh


Advertisement